14. 2. 2025
Doba čtení: 2 minuty
Možná vám právě stojí ve stodole, nebo ve staré garáži. Milovníci aut dobře vědí, že některá stará auta mohou mít hodnotu klidně i několik milionů korun a ze starého vozidla po dědovi se tak najednou může stát cenný poklad. Jen musíte poznat, že doma nemáte šrot, ale veterána.
V posledních letech zaznamenal trh s veterány obrovský rozmach. Mnoho znalců oceňuje na starých vozech nejen jejich příběh a eleganci, ale i potenciál uložení nashromážděných úspor. Pokud tedy máte nějaké staré auto, stojí za to zkusit zjistit, jestli nemá větší cenu, než jen jako vrak k likvidaci. Na co se zaměřit?
V Českém právním prostředí se za veterána obvykle považuje vozidlo starší 30 let. Stáří je sice důležité kritérium, ještě víc se ale cenní originálnost. Základní informace o voze zjistíte podle VIN kódu, který odhalí rok výroby, model a původ vozidla.
Ne všechna stará auta mají velkou cenu. Sběratelská hodnota roste u ikonických modelů, jako jsou Tatra 603, Škoda Felicia (veteránská verze), Praga Piccolo nebo zahraniční klenoty typu Jaguar E-Type, Ford Mustang nebo Mercedes-Benz 190 SL.
Významnou roli hraje technický stav a originalita součástek. Pokud je vozidlo kompletní a neprošlo necitlivými úpravami, majitel má velkou šanci, že by jeho hodnota mohla být slušná. Přelakování, nevhodné úpravy nebo neoriginální díly mohou sběratelskou hodnotu naopak snížit. Rez nebo mechanické poškození nemusí být problém, pokud je možné škody opravit.
Automobil s doloženou historií má samozřejmě větší cenu, než automobil „na dobré slovo“. Servisní knížka, původní technický průkaz nebo faktury za opravy mohou hodně napovědět. Vhodná je také konzultace s odborníkem. Kluby veteránistů nebo specializovaní mechanici vám mohou pomoci s určením přesného typu vozidla a jeho oceněním.
V Česku lze veterána registrovat na zvláštní "zelené značky" po absolvování testace historického vozidla. Tato registrace přináší řadu výhod, jako jsou nižší povinné ručení nebo volnější emisní normy.
Ne každé staré auto je veterán, ale pokud splňuje zmíněné podmínky, může se jednat o cenný kousek. Pokud vám na dvorku ale zrovna nestojí zapomenutý poklad ani tak nemusí být vozidlo bezcenné. Při výkupu autovraku u seriózního likvidátora můžete klidně dostat zpátky i několik tisíc korun.
Možná to znáte. Koupili jste si starou Škodovku a nechcete se jí zbavit, protože se třeba „ještě bude hodit“. Jenže roky běží, karoserie už dávno nezáří lakem, kola zapadla do hlíny a z kdysi hrdého bouráku se stala rezavá socha u plotu. Jenže mít odstavené auto roky na zahradě není jen estetická záležitost. Je to problém i pro přírodu, a nakonec i pro samotného majitele.
Mnoho z nás má doma nějaké staré auto, které už dávno neslouží a prakticky nám jenom zavazí. Horší ale je, pokud této „překážce“ chybí nějaká hlavní součást, jako například kola nebo motor. Potom nastává otázka: Dá se takové auto ještě vůbec zlikvidovat? Dobrá zpráva je, že možné to je, nicméně je potřeba počítat s několika odlišnostmi oproti standardní likvidaci.
Recyklace aut prochází v průběhu let značnou proměnou. Zatímco koncept vozidla se spalovacím motorem je v podstatě stejný už několik desetiletí a jeho zpracování je rámcově popsáno i v zákoně, který se vyvíjel a upravoval poslední dvě dekády, masová výroba elektromobilů je stále v plenkách. Největší výzvou jsou baterie. Jejich likvidace zatím není legislativně ukotvena a zpracování je drahé. Výsledek? Všichni tuší, že problém je třeba řešit, ale zatím nikdo přesně neví jak.
Zpět
