Jak se mění ekologická likvidace s nástupem elektromobilů

Recyklace aut prochází v průběhu let značnou proměnou. Zatímco koncept vozidla se spalovacím motorem je v podstatě stejný už několik desetiletí a jeho zpracování je rámcově popsáno i v zákoně, který se vyvíjel a upravoval poslední dvě dekády, masová výroba elektromobilů je stále v plenkách. Největší výzvou jsou baterie. Jejich likvidace zatím není legislativně ukotvena a zpracování je drahé. Výsledek? Všichni tuší, že problém je třeba řešit, ale zatím nikdo přesně neví jak.

Krátký pohled do historie

Dříve se recyklace starých vozů tolik neřešila. Auta mnohdy končila na nelegálních vrakovištích, díly se rozprodaly a zbytek skončil na skládce. To ale mělo závažné ekologické dopady (únik olejů, paliv a chemikálií do půdy a znečišťování okolí). Během let se proto legislativa změnila a v dnešní době je povinnost autovrak nechat ekologicky zlikvidovat. 

Od roku 2015 byla u vozidel s ukončenou životností (vraků) míra opětovného použití a využití stanovena na nejméně 95 % průměrné hmotnosti vozidla.

To je skvělou zprávou nejen pro životní prostředí, ale i pro vás. Starého nepojízdného auta se můžete snadno zbavit. Pokud využijete výkup autovraku, můžete si i přivydělat, zvlášť pokud jsou v autě ještě použitelné díly.

Ekologická likvidace dnes

Dnes je nutné každé auto k likvidaci odevzdat do autorizovaného vrakoviště.  Nejprve se z vozidla odstraní nebezpečné látky, jako jsou oleje, provozní kapaliny či baterie. Následuje demontáž dílů určených k opětovnému použití. Může jít například o světlomety, zrcátka, karosářské panely, autorádia a mnoho dalších komponentů, jejichž výběr se liší podle konkrétního vozidla. Poté se demontují části určené k materiálovému využití, typicky sklo, pneumatiky, chladiče, velké plastové díly, kabely či katalyzátory. Zbytek vozu pak prochází strojovým zpracováním, při kterém drtiče, mlýny a separační technologie rozdělí materiál na jednotlivé frakce, například kov, plast, měď nebo hliník. Celý proces je nastaven tak, aby na jeho konci vzniklo jen minimum odpadu.

Elektromobily mění pravidla hry

Recyklace klasických vozidel je relativně jednoduchá, většinu materiálů lze opětovně použít. U elektrických aut jsou ale problematickou částí lithium-iontové baterie. Ty obsahují vzácné kovy, jejichž těžení je obtížné a zatěžující pro planetu. Proto je klíčové naučit se je recyklovat. Tento proces je technologicky i logisticky náročný, postupně se ale rozvíjí nové specializované firmy a zařízení, jelikož roste poptávka i tlak na vývoj nových řešení.

Vývoj recyklačních technologií

I rozebrání a třídění aut už v dnešní době prochází modernizací. Zapojuje se robotika i umělá inteligence. Pro recyklaci autobaterií se používají různé metody. Jednou z těch nejběžnějších je pyrometalurgie, kdy se baterie roztaví a získají se potřebné materiály. Bohužel není tak efektivní. Používá se ale také hydrometalurgie (loužení), u které je výtěžnost vyšší.

To však nestačí, zvlášť když elektromobilů stále přibývá. Stačí jedna chyba a baterie může začít hořet, přičemž oheň dosahuje velmi vysokých teplot. Proto se hledají bezpečnější a efektivnější způsoby, jak situaci vyřešit.

Ve světě se využívají i vysloužilé baterie. Například v Japonsku slouží jako podpora veřejného osvětlení, v Yellowstonu zase jako úložiště pro solární elektrárnu. To ale bohužel neřeší dlouhodobý problém, jak naložit s bateriemi z elektromobilů.

Baterie z elektromobilu je elektronický prvek, na který se při prodeji vozu vztahuje recyklační poplatek a s ním i povinnost výrobce nebo distributora zajistit její ekologickou likvidaci. V okamžiku, kdy se však baterie vyndá z auta a znovu využije například jako úložiště pro solární elektrárnu, tato povinnost se stává prakticky nehlídatelnou.

Chybějící legislativa a různé výklady pravidel tak představují do budoucna velké riziko. S rostoucím počtem elektromobilů rostou i náklady a potenciální hrozby spojené s nakládáním s vysloužilými bateriemi.