Možná to znáte. Koupili jste si starou Škodovku a nechcete se jí zbavit, protože se třeba „ještě bude hodit“. Jenže roky běží, karoserie už dávno nezáří lakem, kola zapadla do hlíny a z kdysi hrdého bouráku se stala rezavá socha u plotu. Jenže mít odstavené auto roky na zahradě není jen estetická záležitost. Je to problém i pro přírodu, a nakonec i pro samotného majitele.

Rezavý problém na kolech

Auto není kytka, která si v klidu uhnívá, a nakonec zmizí v hlíně. V každém starém autě zůstává spousta kapalin, jako jsou oleje, benzín, chladicí směs, někdy i brzdová kapalina. To všechno časem prosakuje ven a vsakuje se do půdy. A tam už to není jen o fleku na trávníku. Olej nebo nemrznoucí směs obsahují látky, které dokážou zasáhnout spodní vodu, poškodit rostliny a v horším případě ohrozit i zdraví zvířat. To, že si v louži pod autem hrají kočky nebo se z ní napije pes, není žádná idylka.

Navíc je tu také rez. Koroze sice vypadá nevinně, ale železo se postupně loupe a drobné částečky končí v půdě. Sice to není katastrofa hned, ale pokud auto hnije roky, je to pořádná dávka pro zem. A ta se časem kumuluje.

Mít staré auto odstavené na zahradě znamená i estetický malér. Na venkově to ještě leckdo přejde, ale ve městě nebo na vesnici, kde je každý soused zvědavý, to může být zdroj stížností. Zahrada najednou nevypadá jako klidné místo na odpolední kafe, ale spíš jako kovošrot. A to může být problém i úřední, protože obecní úřady občas řeší, že vraky hyzdí okolí a překážejí.

Jaká jsou rizika pro majitele?

Mít vrak na zahradě není jen otázka vkusu. Pokud je vozidlo stále registrované, zůstává vám povinnost platit povinné ručení. Pravděpodobnost, že by policie s úředníky obcházela soukromé pozemky a prosila o odstranění vraku, je sice minimální (pokud nejde třeba o cisternu s prosakujícím olejem), ale finanční postih za neplacené pojištění může přijít kdykoli. Pokuty přitom mohou být dražší než ekologická likvidace. 

A i když papírově všechno sedí, pořád je to kus železa, který zabírá prostor. Tam, kde by mohl být altánek nebo záhon s rajčaty, stojí kus železné historie, co se už nikdy nerozjede.

Navíc stará auta lákají děti. A děti mají zvláštní dar, že dokážou vlézt opravdu všude. Rezavý plech, ostré hrany, rozbité sklo. Tady už nejde jen o ekologii, ale i o bezpečí. Kdo by chtěl řešit, že se někdo zranil na jejich zahradě, protože si hrál v kabrioletu bez střechy, který už roky nejezdí?

Jak tento problém vyřešit?

Nejjednodušší cesta? Auto nechat zlikvidovat. Ekologická likvidace znamená, že vozidlo neputuje na skládku, ale do autorizovaného vrakoviště, které nejprve bezpečně odebere a zlikviduje nebezpečné látky (palivo, oleje, chladicí médium, brzdová kapalina, akumulátor). Poté se odstraní použitelné díly, které mohou být repasovány nebo prodány jako náhradní součástky. Pak přichází na řadu části určené k materiálovému využití, a zbývající materiály, např. kovy, plasty, sklo nebo hliník, se separují. Následně obdržíte potvrzení o ekologické likvidaci, které je nezbytné pro odhlášení z registru. 

Nechat auto roky rezivět na zahradě vypadá na první pohled nevinně. Jenže časem to není jen vrak u plotu, ale problém pro půdu, pro vás a vlastně i pro okolí. Z původně praktického nápadu se může stát ekologický a právní průšvih. 

A tak platí jednoduché pravidlo: pokud už auto nejezdí, patří pryč. Do dvora se hodí něco zeleného, ne kus železa, který pomalu mění trávník v malý ekologický hazard.